Ačkoliv nepatřím k těm, kteří zásobují sociální sítě deseti příspěvky denně a raději si své soukromí chráním, přeci jen vám o sobě něco prozradím. Chci totiž, aby moji zákazníci byli na stejné vlně jako já. :) 

Jmenuji se Ivana, nesnáším oslovení Iva (protože je to úplně jiný jméno, děcka! :D), je mi 27 let a po svém boku mám přítele Marka a Cane Corsáka Alexe. Děti zatím nemáme, ale Alex nám dává pravidelné kurzy starání se o "nemluvně". :)

Žila jsem pět let v Praze, kde jsem vystudovala VŠE, obor Ekonometrie a operační výzkum (jestli nevíte, o co jde, buďte v klidu, já už taky ne). Po úspěšném absolvování jsem neúspěšně zjistila, že se ve svým životě nechci obklopovat ani matfyzákama, ani Pražákama, a tak jsem se vrátila zpátky domů k tomu, co mě baví nejvíc. Pracuju jako grafička a fotografka malé v reklamce. Stavíme barák na vesnici a o velkých městech nechci ani slyšet. :) 

Ve volném čase se jako typický Čech věnuji lyžování a cyklistice. Začala jsem cvičit jógu, protože moje krční páteř bývá v období svateb na pokraji zhroucení. 

Miluju dobré jídlo a nezáleží, jestli je to zdravý salát, hovězí steak nebo čerstvá jitrnice. Sním všechno. Když je čas, vařím a peču. Jsem profík na vepřovou panenku a jednou za rok se pustím do narozeninového dortu, abych Marka podpořila v jarní očistě. 

Vyžívám se v nízkonákladovém cestování. Mou srdeční záležitostí je Irsko a letní Dolomity. Loni jsem si ale zamilovala i Moskvu, a to především proto, že mě už po několikáté utvrdila v tom, že udělat si vůči něčemu předsudky jen na základě mediálního obrazu, je prostě kravina. A to platí u cestování, u lidí a tak nějak asi u všeho. :)

A jaká jsem povahově? Veselá za každých okolností. Nemračím se na svět, protože zastávám teorii, že člověk je vždycky jen tak šťastný, jak se sám rozhodne být. A přesně takové lidi chci fotit. Je mi jedno, jestli máte na svatbě sto lidí a deset druhů cupcakes, nebo se berete v lese ve dvou. Chci jen, abyste si to užili... :) 

Takže pokud jste na stejné vlně, napište. :)